Jazz Tibet Club | Divadlo hudby Olomouc | Divadelní flora Olomouc | Webrider - katalog odkazů | Chaty a chalupy k pronájmu | Forum o chorvatsku
Historie Chorvatska

Starověk - Středověk

Nejranější archeologické nálezy sahají do období starší doby kamenné tzv. paleolitu, došlo k prvnímu osídlení území dnešního Chorvatska. V oblasti Krapiny v severním Chorvatsku byli odkryty zbytky lidských ostatků Homo sapiens neanderthalensis, datujících se do neandrtálského období. Homo krapinensis je důkazem toho, že tu žili lidé již ve střední době kamenné. Dalším bohatým nalezištěm je Vučedol poblíž Vukovaru. Zde byla objevena neolitická Vučedolská holubice. V mladší době kamenné se na území dostávají obyvatelé Asie, v pozdní době bronzové dochází k osídlení indoevropskými kmeny. V pátém století před naším letopočtem na území převládal kmen Dalmatů, který využíval zemědělských možností země a právě v této době národ Dalmatů objevil obří potenciál přilehlého moře. Vybudovali síť přístavů, aby se záhy stali zkušenými mořeplavci. Přibližně kolem roku 1200 př. n. l. se na pobřeží a v Panonské nížině usazují kmeny indoevropského původu (Liburnové, Dalmatové, Breukové, Japodové) známé pod názvem odvozeným od obývané oblasti Ilýrie. Ilyrové obchodovaly s jantarem a udržovaly obchodní styky se středomořskými národy. Ve čtvrtém století před Kristem začali o nová území usilovat Keltové a Řekové. Zatímco Keltské kmeny se vydaly podél Dunaje až k hranicím dnešního Česka, Řečtí kolonizátoři zakládali opevněné kolonie na Jadranských ostrovech. Historické prameny tvrdí, že v roce 335 př. n. l. bojovali Keltská vojska proti Alexandrovi Velikému. O sto let později napadli Delfy a postupovali až k Paludes Volcae, kde se zastavili a spojili se s Ilyry. Brzy se staly trnem v oku samotnému Římu, až v roce 233 sem byly vyslány Římská vojska, aby místní kmeny zbavili území a vlády. I přes veškerou snahu území ubránit, spadli do náručí Římské říše. Záhy proběhlo ještě několik povstání, ale vzbouřenci byli vyhnáni a ti, kteří zůstali, převzali římské zvyky. Bylo obsazeno celé východní pobřeží Jadranského moře, z původních obyvatel se stali otroci a říše začala vzkvétat. Okolo roku 305 přijíždí římský císař Dioklecián do místa současného Splitu a nechává zde vystavět palác. Kolem roku 600 dochází k rozdělení území na podobu dnešní Chorvatska. První zmínky o názvu Chorvatsko se objevují ve spisech Duke Trpimir kolem roku 852. Na konci devátého století došlo ke vzniku samostatného Chorvatského státu. V následujících stoletích docházelo k rozvoji jazyka a písemnictví, architektury a duchovní kultury.

10. - 12. století

V období 10. - 12. století se snaží Benátská vláda řadou restriktivních kroků významně omezit rozvoj Chorvatského státu. Dochází k reformám cla zboží dováženého či vyváženého z Dalmácie. V roce 925 se stává prvním Chorvatským králem Tomislav. Na začátku 13. stol. n. l. v období křížových výprav byl Benátčany dobyt a ovládnut Zadar a přilehlé území. Jediné místo, které dokázalo odolávat nátlakům křižáckým vojákům, byl Dubrovník a jeho tzv. městská republika. Nakonec v roce 1102 Uhry rozšířili své území o Chorvatský stát.

13. - 15. století

Zlatá bula

V mezidobí 13. - 15. stol. n. l. dosáhl nátlak Benátské republiky svého vrcholu, Chorvatský stát slábnul. Král Béla IV vydává roku 1242 Zlatou bulu, v níž prohlásí Záhřeb svobodným královským městem a stává se tak autonomním územím. Roku 1420 byla většina území Jaderského moře v Benátské nadvládě. Byli výtečnými obchodníky a tak se stále více dostávali na vrchol hospodářství i samotné kultury. Navzdory těmto událostem, dosahoval největšího úspěchu Dubrovník. V roce 1433 dochází k prvním útokům ze strany Turků, kteří postupem času zabírají velkou část Chorvatského území.

15. - 16. století

Po objevení Ameriky dochází v 15. - 16. století k pozvolnému poklesu zájmu o Středozemí. Jadranské moře přestává hrát, tolik důležitou roli zámořských obchodů s Asií, dochází k úpadku hospodářství na pobřeží. Osmanská říše získává další významnou část Dalmácie doposud patřící Rakousku-Uhersku sahající až ke Splitu. S příchodem Napoleona a jeho vojsk dochází k dalším politickým změnám. Území je rozděleno, část přechází pod nadvládu Rakouska, zbytek je připojen k Itálii. V roce 1527 Chorvatské shromáždění rozhodlo o Příchodu Habsburské dynastie na Chorvatský trůn. Roku 1699 byla převážná část Chorvatska osvobozena z tureckého područí a Habsburkové si tak upevňují svoji moc v zemi.

19. - 20. století

Bascanská ploća

Na základě Napoleonových neúspěšných tažení v Evropě, v roce 1815 rozhodl Vídeňský kongres o přidělení celého území Rakousku-Uhersku. Výkonná moc státu se nacházela ve Vídni, úředním jazykem byla latina a němčina. Průmyslová revoluce na sebe nenechala dlouho čekat a brzy docházelo k nové výstavbě a modernizaci měst. Byla podporována vzdělanost, stavěli se školy, docházelo k rozvoji průmyslu, obchodu a s ním souvisejících komunikací. Navzdory Rakouským snahám o rozvoj gramotnosti, místní intelektuálové vytvořili novou podobu spisovné srbochorvatštiny. V roce 1847 Chorvatský parlament schválil novou podobu úředního jazyka Chorvatska, kterým se stala srbochorvatština. Nahradila tak doposud používanou latinu. Následně roku 1848 král Josip Jelacic brání, osvobozuje svou zemi a spojuje všechny Chorvatské provincie. O rok později došlo k Maďarskému povstání, které bylo potlačeno vojsky pod vedením hraběte Josipa Jelačiče. Přestože Jelačič pomohl Habsburské dynastii, chorvatské území zůstalo nadále součástí Uher. Pod biskup Josiphem Jurajem Strossmayerem dochází k intelektuálnímu rozvoji kultury státu, v roce 1866 zakládá jako první v jihovýchodní Evropě akademii umění a věd. Nadále Byl sever země - Istrie a Dalmácie spravován z Vídně, což se nelíbilo místním obyvatelům. Jako vzdor vzniklé situaci a odpor proti Habsburkům, vzniklo národně osvobozenecké hnutí. V roce 1905 byla schválena rijecká rezoluce, která ustanovila samostatnost jihoslovanského Chorvatska společně s Istrií i Dalmacií.

Následky první světové války

V poválečném období první světové války a po rozpadu Rakouska-Uherska se v roce 1918 stává Chorvatsko součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Kraljevina SHS). Jen o rok později v září 1919 využil zmatku italský spisovatel Gabriele D'Annuzio a společně se svými přívrženci obsadil Rijeku. Roku 1929 dochází k převratu a přejmenování Kraljeviny SHS na Království Jugoslávie. Vládnoucí systém vojensko-monarchistické diktarury stále více ukrajoval nejistotu u domácích. Bylo uzavřeno několik vojenských dohod a mimo jiné i pakt s Československem, na jehož základě mělo Československo na území Jugoslávie rozmíněno vojska včetně námořnictva.

Období Jugoslávie

Roku 1941 zemi obsazují německé a italské síly. Stejně jako v mnoha dalších státech, vnikl obří odpor proti okupaci spojený s partyzánskými boji v čele s Josipem Brozem Titem. V roce 1945 vyhlášena Federativní republika Chorvatsko jako součást Federativní republiky Jugoslávie. Tito se stává prvním předsedou vlády. Po Titově smrti 1980 vznikl zmatek a vzdor mezi občany multikulturálního státu. V roce 1990 se uskutečnili první pluralitní volby, kde chorvatské shromáždění zvolilo za prvního prezidenta Chorvatska Dr. Franjo Tudjmana. Chorvatsko se brzy stalo oblíbenou destinací turistů a začalo z turismu těžit. Hospodářský výsledek však plynul přímo do Bělehradu a zemi tak zůstávala mizivá almužna. Jediné možné řešení tedy bylo vystoupení z federativní Jugoslávie a osamostatnění se. Na základě proklamace nezávislosti byla v červnu 1991 vyhlášena nezávislá Chorvatská republika. Toto datum je též přisuzováno počátku srbského povstání a vzniku občanské války s Jugoslávií. V květnu roku 1992 se Chorvatsko stává členem Organizace spojených národů. V zemi dochází k ozbrojeným konfliktům až do roku 1995, Chorvatsko se opět ujímá moci. Poslední část Chorvatska je znovu integrována v roce 1998. V prosinci 1999 umírá první Chorvatský prezident Franjo Tudman. Od počátku roku 2000 vznikla nová vláda v čele s prezidentem Stipe Mesićem.